Fotofestival Uničov 3
7. — 30. 6. 2013
Pověz mi ještě o městě, z nějž přicházíš. Hlas, který vypráví, je víc než nějaká fotka.
(Lyonel Trouillot)
Právě jsi zhlédl výstavu těch nejamatérštějších věcí od fotografií přes řezby, koláže, linoryty, plastiky až po věci abstraktní. Výstava se konala 13. listopadu 1982. Byla určena pro další tvůrčí vývoj mezi amatéry i nepokoušejícími se o nějaké tyhle umělecké (dá-li se to tak říci) věci.*
Výstavy v parku v 80. letech byly výrazem nakumulované mladistvé energie. Nezávislé na organizaci městské kultury, bez zátěže představ o tom, jak by věci měly vypadat, využily prostor přístupný všem. V rámci výtvarného workshopu v sobotu 1. června bude park otevřen tvůrčím projevům všech cíleně mířících i náhodným kolemjdoucím.
Třetí ročník festivalu odstartují čtyři výstavy v pátek 7. června.
Do Galerie Dobrý den pozvali studenti Marie Vařeková, Vojtěch Janoušek a Radim Lisa mladou umělkyni Barboru Kleinhamplovou, která se z pohledu ekonomického a duchovního bude částečně zprostředkovaně zabývat problematikou dluhu.
Pozvání do Malé galerie přijala fotografka Kamila Musilová pracující na pomezí inscenované fotografie a dokumentace svých instalací, které spojuje s konkrétním místem.
V novém výstavním prostoru Byt uvede kurátor Martin Fišr umělce Filipa Turka, který vystaví, navzdory svému širokému záběru, fotografie z cyklu V práci, doma, venku.
Prostor pro sobotní performanci si výstavou v jednom z uničovských kadeřnictví připraví Vladimír Havlík.
Sobotní program otevře přednáška uničovského historika Aleše Langra o poválečném vývoji Uničova, na kterou naváží procházky městem průvodcované místními aktéry na poli nezávislé kultury v 80. letech. Rámec oficiálního výkladu dějin města tak posune subjektivní vzpomínání. Druhá přednáška pražského historika umění Jana Wollnera se bude týkat vztahu fotografie a paměti. Nevýstavní formáty performance, scénického čtení či participativní akce bude mít vystoupení Vladimíra Havlíka a Barbory Klímové, Jiřího Ptáčka, Pavla Sterce a Aleše Čermáka.
Vladimír Havlík, stejně jako Václav Stratil, jehož Životopis na fotofestivalu inscenuje kurátor Jiří Ptáček, jsou osobnosti spjaté s nedalekou Olomoucí. Václav Stratil se v Olomouci narodil a jeho ateliér byl v 80. letech centrem tehdejšího neoficiálního výtvarného dění. Vladimír Havlík přišel do Olomouce studovat a již zůstal. V jejich současné tvorbě je silně přítomný moment ohlížení. Osobní retrospektivnost koresponduje s problematikou „lokální paměti“ přítomnou v celém sobotním programu. V ukázce z knihy Lyonela Trouillota publikované v posledním čísle Labyrint revue přijíždí do malého haitského pobřežního města dívka. Pobídku k povídání, kterou jí směřuje její tamní průvodce, stíhá pochyba – přijíždíš s otázkou, ale odpověď si možná budeš muset dát sama. Poslední Labyrint je věnován tématu zapomínání, fotofestival problematice paměti. Umění ztrácet zvládneš beze strachu. (Elizabeth Bishop)
(Blanka Švédová, Petr Willert)
* upomínkový tisk k první výstavě
-
PROGRAM
31. 5. / 1. 6.
workshop:
pátek – přednáška / Byt, 15h
sobota – práce / park od 10h, vernisáž 15h
https://www.facebook.com/events/124407551097236
7. 6.
vernisáže výstav:
Vladimír Havlík, Vlasy / Kadeřnictví, 17h30
Barbora Kleinhamplová, Neviditelná ruka / Galerie Dobrý den, 18h
Kamila Musilová, Jezevčík / Malá Galerie, 20h
Filip Turek, Přípravný prostor / Byt, 20h30
8. 6.
Aleš Langer, Uničov mezi květnem a listopadem – přednáška / Muzeum baroka, 10h
Ladislav Ondráček, Antonín a Radek Mikšík (PhotoPark4) – průvodci městem / Muzeum baroka, 11h
Vladimír Havlík, Na hnědo – performance / Kadeřnictví Kristina Čáslavová, 11h
Pavel Sterec, Dvojice pozorovaná z takové dálky, aby to podstatné zůstalo skryto – performance / Malá galerie, 15h
Jan Wollner, Fotografie a paměť – přednáška / Muzeum baroka, 17h
- Fotografie hrála klíčovou roli při konstituci dějin uměníjako samostatné disciplíny, když disparátní, časově i prostorově vzdálené artefakty situovala do jednoho místa: velkého obrazového příběhu, imaginárního muzea nebo přednáškové síně. V zachycení neoficiálního umění poválečného východního bloku ale do značné míry selhala, protože řada důležitých událostí se zde neodehrála v běžném slova smyslu. Nebyla podepřena oficiální institucí, ani zarámována v konkrétním prostoru a čase. Často jen efemérně proběhla vhlavách svých protagonistů, nezanechala nic, co by se mohlo stát terčem fotografického aparátu, ale přesto neztratila zásadní význam. Může při jehorekonstrukci zastoupit fotografii paměť? -
Jiří Ptáček, Václav Stratil: Životopis – scénické čtení, Barbora Zentková a Julia Grybos, Hana Brázdilová a Blanka Švédová, Kunhuta Válová djs / Restaurace Na Střelnici, 20h
9. 6.
Mše za odpuštění dluhu / kostel Nanebevzetí Panny Marie, 8h
-
Vladimír Havlík, Vlasy / Kadeřnictví Kristina Čáslavová
Olomoucký umělec Vladimír Havlík (1959) byl přítomný na všech ročnících festivalu. Na prvním realizoval, v rámci kurátorského projektu Jana Freiberga Sad, dávno vymyšlenou akci Jako strom, při druhém zpíval se svou kapelou Ostrý zub. Bigbítový večer (Křečový žíly revival, Ostrý zub) na Čtverce odkazoval na silnou generační skupinu „mániček“ aktivní v Uničověv 80. letech. Letos si Havlík výstavou fotodokumentace svých na míru vybraných starších akcí připravil terén pro sobotní novou performance. Jak říká Barbora Klímová: „vlasy spojily kde, co“.
BarboraKleinhamplová, Neviditelná ruka / Galerie Dobrý den
Název výstavy Neviditelná ruka obsahuje několik rovin. Ekonomové mluví o neviditelné ruce trhu. Z pohledu duchovního to můžeme chápat jako boží prozřetelnost. Bůh vede neviditelnou rukou vše k obecnému prospěchu.
A jako další hybatel působí sám umělec a jeho neviditelná ruka, která tuto výstavu řídí. První část výstavy se odehraje v Galerii Dobrý den, a to přednáškou Ing. Jiřího Klvače CSc., další v neděli v osm ráno, kdy v kostele Nanebevzetí Panny Marie pan farář Josef Janek odslouží mši za odpuštění dluhů.
Připomeňme si nyní, o co Smithovi šlo, když psal své stěžejní dílo. Kniha měla být především pokusem o založení ekonomiky jako vědy. Ekonomika měla mít nyní svou vlastní oblast zkoumání, které dnes říkáme "ekonomie", jakkoliv divně to v Smithově době musel znít, a dokonce se řídit podobnými zákony, jako byly ty, které tehdy Sir Isaac Newton popsal jako zákony řídící běh světa. Newton vykreslil Boha jako vesmírného hodináře, který stvořil soukolí kosmu tak, aby fungovalo ku prospěchu lidstva. Bůh poté ponechal svět v chodu bez dalšího zásahu. Smith se pokoušel o podobnou, newtonovskou argumentaci. Bůh, či boží prozřetelnost, jak to vyjádřil – uspořádal věci tak, že naše snaha uspokojit vlastní zájmy je v prostředí neomezeného trhu vedena "jakoby neviditelnourukou" k obecnému prospěchu. Tato neviditelná ruka je nástrojem boží prozřetelnosti, jak Smith píše ve své knize Theory of Moral Sentiments. Jedoslova boží rukou. (David Graeber, Dluh: prvních pět tisíc let)
(Marie Vařeková)
Kamila Musilová, Jezevčík / Malá galerie
Na výstavě Jezevčík Kamila Musilová (1983) zpracovává témata nostalgie, kutilství, lidovosti a české pejskařské vášně. Těmto rurálním a rodinným tématům se autorka věnuje již delší dobu. Zkoumá vztah jednotlivých generací k vizuálním formám domácí tvořivosti a kýče.
Počátečním bodem byla její diplomová práce Dědeček a Babička, kde pomocí fotografie zachycuje netradiční portrét svých prarodičů. Na snímcích můžeme spatřit instalace, které autorka sestavila v jejich bytě z nábytku a osobních předmětů. Toto poměrně intimní téma ve své tvorbě dále odosobňuje a zobecňuje. Expozicí Jezevčík se prolínají a vzájemně doplňují různá média – fotografie, do it yourself objekty a instalace.
Filip Turek, Přípravná místnost / Byt
K příležitosti první velké samostatné, v podstatě retrospektivní výstavy Filipa Turka (1968) Kryptonormal, která proběhla v galerii tranzitdisplay napodzim 2008, o něm kurátor výstavy Tomáš Pospiszyl napsal: „Filip Turek je jednou z nejoriginálnějších, ale i nejméně známých osobností českého výtvarného umění uplynulých dvou dekád.“ Přestože výstava nezapadla, tato role (spíše polozapomenuté) legendy mu nadále zůstává. Filip Turek nadprodukcí rozhodně netrpí a ani nemá potřebu protlačit se do nejrůznějších galerií. Samozřejmě nejenom z tohoto důvodu se setkání s jeho díly na galerijním území hned tak nestane všední záležitostí. V posledních letech jeho postavení v rámci domácí umělecké scény potvrdila a možná i trochu zvýšila účast na výstavě Ostrovy odporu v Národní galerii. Nezanedbatelný je také zájem mladší generace, který se přetavilv realizaci několika samostatných výstav v galeriích jako je AM 180, etc.galerie, Galerie Ferdinanda Baumanna a v neposlední řadě také pozvání naletošní Fotofestival Uničov.
Turek patři do generace, která jako první u nás mohla svobodně pracovat s instalacemi a objekty. Využil toho svrchovaně. Jeho tvorbu provází od počátku mystifikace, znejistění, mnohoznačnost, provokace,sexualita a především hravost a smysl pro humor. Jedno jestli do Uničova nakonec doveze nalezené fotografie nebo fotografie nalezených zátiší, každopádně lze očekávat, že se v Bytě nebudeme nudit.
(Martin Fišr)
Aleš Langer, Ladislav Ondráček, PhotoPark4, Vladimí rHavlík, Pavel Sterec, Jan Wollner, Jiří Ptáček, Barbora Zentková a Julia Grybos, Hana Brázdilová a Blanka Švédová, Kunhuta Válová / sobota
Vztahování se k nezažitému a vzpírání se tomu provázejícímu sentimentu jsou osobní motivy sobotního programu. Mohlo by se to dít kdykoli a kdekoli. V Uničově v osmdesátých letech v hospodě na Čtverce, pro skupinu mladých lidí mělo význam sdílet společně uplývání dobou. Nezávislé kulturní aktivity zůstaly zapsány v paměti v kruzích odstředivých až po děti, kterým bylo tehdy méně než do první třídy. Norova nákaza děsí živé. – Zrychlení historie. Je třeba uvědomit si, co tento výraz přesně znamená, a to nejen jako metafora: stále rychlejší přepadání do minulosti, která je s konečnou platností mrtvá, celkové vnímání každé věci jako zmizelé – porušení rovnováhy. Vytrhávání toho, co ještě zůstávalo živé v hřejivé tradici, v němotě zvyku, v opakování toho, co jsme zdědili po předcích, pod tlakem hlubokého citu pro dějiny. Osvojování si vědomí sebe sama ve znamení minulého, dokončování něčeho odevždy započatého. O paměti se tolik mluví jen proto, že již žádná není. (Pierre Nora) – Úvodní přednáška Aleše Langra o poválečných dějinách města, na ni navazující procházka s „pamětníky“ uničovských 80. let Ladislavem Ondráčkem a členem skupiny PhotoPark4 Antonínem Mikšíkem i přednáška pražského historika umění Jana Wollnera vymezují prostor dočasného „místa paměti“. Pozvání Vladimíra Havlíka a Barbory Klímové a Václava Stratila s Jiřím Ptáčkem zpětně navozuje zdání minulých souvislostí. Havlík a Stratil jsou osobnosti spjaté s nedalekou Olomoucí. Václav Stratil sev Olomouci narodil a jeho ateliér byl v 80. letech centrem tehdejšího neoficiálního výtvarného dění. Vladimír Havlík přišel do Olomouce studovat a již zůstal. Silné retrospektivní pnutí v jejich současné tvorbě se uskutečňuje ve spolupráci. Vztahová estetika Nicolase Bourriauda je kód, kterým lze nahlédnout také práci Pavla Sterce. Osobitými modely spolupráce rozšiřuje pole umění o oblasti svých dalších zájmů. Hranice mezi tvůrčími vklady zúčastněných není tématem. Zapisuji pro dějiny – na akci Pavla Sterce participují Hana Brázdilová a Michaela Adamusová, Životopis Václava Stratila přečtou Radka Vařeková, Marie Vařeková, Blanka Švédová, Jiří Ptáček a Stanislav Vlč. Bourriaudův vyhrocený cit pro současnost nabízí mnohem pevnější opory než paměťová usebrání. Trhliny v každodennosti nejsou hlubinnou vratkostí ale místem vzájemnosti, a jemnocit literárních asociací je autorským narativem opovážlivě komponovaného sobotního programu. Bourriaudovu pojmenování možností práce současného umělce se skutečností prostřednictvím výběru a nového použití z již existující sítě znaků a významů dobře odpovídá metafora dj.
(Blanka Švédová)
Festivalová místa:
Galerie Dobrý den, Gymnázium Uničov (po-pá 7h30-15h)
Malá galerie, Bří Čapků 690 (otevřeno na zazvonění, zvonek Malá)
Kadeřnictví Kristina Čáslavová, Staškova 242 (po, st, pá 8-12h, út, čt 14-18h)
Byt, Opletalova 687 (zvonek Lev)
Muzeum baroka, Kostelní nám. 153
Restaurace Na Střelnici, park
www.facebook.com/fotofestivalunicov
www.facebook.com/galeriedobryden
www.galeriedobryden.tumblr.com
Díky:
Město Uničov, Ovoce zelenina Rosema, Řeznictví Kupka, ArtMap